obloha dnes se zdá tak nějak modrá víc
a i ten mráček bílý je ti peřinkou
lidem, co kolem jdou, úsměvy trhaj líc
a ty i bez sípání dáš si nádech z plných plic

hladina vod se čeří jako ve větru šeřík
a i po mouše skvrn pět voní jako med
ne, tos nesněd nic, co změnilo by svět
to jen ta láska tě hladí a laská

jó ty víš že je,
v tom děje víc než dá se říci slovem
bezbřehá a krásná
vůle, co ví a žene tvou loď dál
tam kde bys sám si býti přál

jít či nejít tudy či tam koukáš kolem, nevíš sám
jít či nejít ptáš se kudy nebe nad hlavou
ptáci, co kolem řvou jsou ti jen ozvěnou
toho, co v tobě dlí tý lásky, kterou jsi

jó, vždyť ty víš, že je
v tom cosi víc než skýtá kdejakej
rub a líc všech příběhů
vstříc nitru hledíš, a ženeš svou loď dál
tam kde bys hlavou se jíti bál

kormidlo stáčí se, loď mění směr
obloha mračná tě hází ven
chce se ti bránit, řvát, kát se, ne-li nežít snad
v očích se leskne vodní sůl

pak nad tebou se otvírá,
hvězdný nebe, luny zář,
v ní uzříš sebe
poodstoupíš, necháš to být,
dáš si to jakoby vedle
a zmizíš v Moři Lásky

jó, vždyť ty víš, že je
zde mnohem víc než dá se říci
tisícem slov a příběhů
teď už víš kam, tak nech se vést
namísto brečet v kleče si vstaň jó

teď už víš,
že v cestě stojíš si sám
zde boje končí, zde proudí klid
tak nebuď blázen, a dej si říct
jen žij si blaze v tom moři beze slov