.png)
kdy konečně půjdu tam, kde skrývá se čas
kdy konečně budu moct se smát, tak jako kdysi
kdy znovu zavítám do těch míst, co za víčky skrývaj se
kde konečně budu moct se smát, tak jak to umí jen Já
to posvátné Já
to pravé Já
tam kde je láska, tam je i stín, co u srdce skrývá se
tam kde je jen krůček ke štěstí, tam bývá i splín
tam právě šourá se, kňourá si, hladoví, motá se
říkám si, jak bych ho nemohl mít rád, no vždyť i to jsem já
to zvrácené já
zhrzené ego
jen občas nevím, jak s tou myslí stinnou naložit mám
jen občas nevím, jak s tím co ven leze si poradit
a tak to nechávám tak, vždyť vono se to vždy unaví
a tak to nechávám být jen ať si to žere, co chce
soucitně s láskou pak koukám se na to, jak skomírá
agrese nenávist pýcha i zášť jsou tatam
hned na to cítím, jak proudí mnou klid, jak roste to čím má se být
jak niterní pustina mění se v ráj
na louku rozlehlou, kde mizím v květenech
kde znovu sebou jsem sám, kde je jen jedno já (to pravé já)
kde rozpouští se v světelné záři stín
kde z hladového je rázem krmení
proto mám ho rád
dokud se mnou je, dokud nezmizí napořád
je třeba přijmout ho, prostě ho brát tak jak je
jen jako fázi, jen etapu, předtím než zakotvím
tam kde je jedno Já, tam kde jsme My,
kde hřeje Láska, tam na konci tmy
Stín
když se ráno probouzím s tím, že nevím, kým jsem
do koše s ním s tím dopisem na rozloučenou
v trenýrkách ven jdu se smetím s holým svrškem bos
nad hlavou kos a mě v ní se honí jak asi ten to má
zasažen shůry šípem krás, splývám s okolím
roztáhnu křídla a zas nechám se vést
poryvem větru tam a zpět vnímám svět, jak je
vše děje se, jak dít se má, kdy Vším jsem znovu já
mysl je lehká, tak jako tak to vím
dík tomu stoupám do oblak jako dým
co rozpustí se nahoře kam do nikam
a přitom proudí tu i tam
kose černý světlou duši máš, neulpíváš ve výšinách
tak jak já jemuž světlo zhasíná a pak zavládne tma
smráká se smráká padám níž, tam výše těžší je můj kříž
pak znovu v mysli mé se balast ozývá, i když dávno vím
že nic z toho nejsem já
já jsem přece tím, pro něhož život žít je mít to jak ten kos
být bos kde se dá, vždy Vším co dělá si, co má
Kos
obloha dnes se zdá tak nějak modrá víc
a i ten mráček bílý je ti peřinkou
lidem, co kolem jdou, úsměvy trhaj líc
a ty i bez sípání dáš si nádech z plných plic
hladina vod se čeří jako ve větru šeřík
a i po mouše skvrn pět voní jako med
ne, tos nesněd nic, co změnilo by svět
to jen ta láska tě hladí a laská
jó ty víš že je,
v tom děje víc než dá se říci slovem
bezbřehá a krásná
vůle, co ví a žene tvou loď dál
tam kde bys sám si býti přál
jít či nejít tudy či tam koukáš kolem, nevíš sám
jít či nejít ptáš se kudy nebe nad hlavou
ptáci, co kolem řvou jsou ti jen ozvěnou
toho, co v tobě dlí tý lásky, kterou jsi
jó, vždyť ty víš, že je
v tom cosi víc než skýtá kdejakej
rub a líc všech příběhů
vstříc nitru hledíš, a ženeš svou loď dál
tam kde bys hlavou se jíti bál
kormidlo stáčí se, loď mění směr
obloha mračná tě hází ven
chce se ti bránit, řvát, kát se, ne-li nežít snad
v očích se leskne vodní sůl
pak nad tebou se otvírá,
hvězdný nebe, luny zář,
v ní uzříš sebe
poodstoupíš, necháš to být,
dáš si to jakoby vedle
a zmizíš v Moři Lásky
jó, vždyť ty víš, že je
zde mnohem víc než dá se říci
tisícem slov a příběhů
teď už víš kam, tak nech se vést
namísto brečet v kleče si vstaň jó
teď už víš,
že v cestě stojíš si sám
zde boje končí, zde proudí klid
tak nebuď blázen, a dej si říct
jen žij si blaze v tom moři beze slov