top of page
Stín

kdy konečně půjdu tam, kde skrývá se čas

kdy konečně budu moct se smát, tak jako kdysi

kdy znovu zavítám do těch míst, co za víčky skrývaj se

kde konečně budu moct se smát, tak jak to umí jen Já

to posvátné Já

to pravé Já

 

tam kde je láska, tam je i stín, co u srdce skrývá se

tam kde je jen krůček ke štěstí, tam bývá i splín

tam právě šourá se, kňourá si, hladoví, motá se

říkám si, jak bych ho nemohl mít rád, no vždyť i to jsem já

to zvrácené já

zhrzené ego

 

jen občas nevím, jak s tou myslí stinnou naložit mám

jen občas nevím, jak s tím co ven leze si poradit

a tak to nechávám tak, vždyť vono se to vždy unaví

a tak to nechávám být jen ať si to žere, co chce

 

soucitně s láskou pak koukám se na to, jak skomírá

agrese nenávist pýcha i zášť jsou tatam

hned na to cítím, jak proudí mnou klid, jak roste to čím má se být

jak niterní pustina mění se v ráj

 

na louku rozlehlou, kde mizím v květenech

kde znovu sebou jsem sám, kde je jen jedno já (to pravé já)

kde rozpouští se v světelné záři stín

kde z hladového je rázem krmení

proto mám ho rád

 

dokud se mnou je, dokud nezmizí napořád

je třeba přijmout ho, prostě ho brát tak jak je

jen jako fázi, jen etapu, předtím než zakotvím

tam kde je jedno Já, tam kde jsme My,

kde hřeje Láska, tam na konci tmy

Stín

Kos

když se ráno probouzím s tím, že nevím, kým jsem

do koše s ním s tím dopisem na rozloučenou

v trenýrkách ven jdu se smetím s holým svrškem bos

nad hlavou kos a mně v ní se honí jak asi ten to má

 

zasažen shůry šípem krás, splývám s okolím

roztáhnu křídla a zas nechám se vést

 poryvem větru tam a zpět vnímám svět, jak je

vše děje se, jak dít se má, kdy Vším jsem znovu já

 

mysl je lehká, tak jako tak to vím

dík tomu stoupám do oblak jako dým

co rozpustí se nahoře kam do nikam

a přitom proudí tu i tam 

kose černý světlou duši máš, neulpíváš ve výšinách

tak jak já jemuž světlo zhasíná a pak zavládne tma

 

smráká se smráká padám níž, tam výše těžší je můj kříž

pak znovu v mysli mé se balast ozývá, i když dávno vím

že nic z toho nejsem já

 já jsem přece tím, pro něhož život žít je mít to jak ten kos

být bos kde se dá, vždy Vším co dělá si, co má     

Kos

Moře Lásky

obloha dnes se zdá tak nějak modrá víc
a i ten mráček bílý je ti peřinkou
lidem, co kolem jdou, úsměvy trhaj líc
a ty i bez sípání dáš si nádech z plných plic

hladina vod se čeří jako ve větru šeřík
a i po mouše skvrn pět voní jako med
ne, tos nesněd nic, co změnilo by svět
to jen ta láska tě hladí a laská

jó ty víš že je,
v tom děje víc než dá se říci slovem
bezbřehá a krásná
vůle, co ví a žene tvou loď dál
tam kde bys sám si býti přál

jít či nejít tudy či tam koukáš kolem, nevíš sám
jít či nejít ptáš se kudy nebe nad hlavou
ptáci, co kolem řvou jsou ti jen ozvěnou
toho, co v tobě dlí tý lásky, kterou jsi

jó, vždyť ty víš, že je
v tom cosi víc než skýtá kdejakej
rub a líc všech příběhů
vstříc nitru hledíš, a ženeš svou loď dál
tam kde bys hlavou se jíti bál

kormidlo stáčí se, loď mění směr
obloha mračná tě hází ven
chce se ti bránit, řvát, kát se, ne-li nežít snad
v očích se leskne vodní sůl

pak nad tebou se otvírá,
hvězdný nebe, luny zář,
v ní uzříš sebe
poodstoupíš, necháš to být,
dáš si to jakoby vedle
a zmizíš v Moři Lásky

jó, vždyť ty víš, že je
zde mnohem víc než dá se říci
tisícem slov a příběhů
teď už víš kam, tak nech se vést
namísto brečet v kleče si vstaň jó

teď už víš,
že v cestě stojíš si sám
zde boje končí, zde proudí klid
tak nebuď blázen, a dej si říct
jen žij si blaze v tom moři beze slov

Moře Lásky

Boty

šiju si boty abych moh

nechodit bos

do roboty jen tak

šlapat si kam chci

i tady i tam

tady i tady jó

i tady i tam

kam se podívám

 

boty už mám no a co

v těch tenkých je mi hej

lepší je na noze skoro nic než

vo hovno víc

 

jedno či dvě

na noze ne ne ne

jedno či dvě

v lese si buď

 

je to tak že máš v sobě víc

než řek bys sám švec

je to tak že dáš sobě víc

když boty máš bys prošel krajinou

 

s těmito dary na nohou

se vzbouzí vlk

i medvěda kus

si hraje blues mi

 

i tady i tu

kamkoli jdu jó

tady i tam i tu

teď mohu být

 

v bezčasí visím hlava je fuč

voprátka zkrátka přišla mi

prosím tě půjč mi půjč

sovo tu svou hlavu vokatou

 

nenech mne vodejít

boty jsem sněd jsou pryč

po hlíně chutnaly

teď v sobě mám hned dvě

to něco víc ne

 

a až dojde čas sejdem se zas

tak pa

bottom of page